Saint-Simon, Claude-Henri de Rouvroy (1760-1825). Francouzský socialista. Saint-Simon, původem aristokrat, načerpal z osvícenství osmnáctého století zájem o vědu a filosofii a naučil se využívat těchto znalostí pro řešení společenských problémů. Nicméně jeho první projevy na toto téma se objevily v tisku až počátkem devatenáctého století, kdy no zkušenost násilné vzpoury v americké a francouzské revoluci přesvědčila o naléhavé potřebě systematické reorganizace společnosti. Pustil se tedy do prÍ!kopnického bádání v oblasti člověka a společnosti s cílem vybudovat v 'tomto oboru novou vědu. Jeho názory na společenskou reformu se zpočátku jen stěží daly rozlišit od názorÍ! liberálních, ale později se posunuly od orthodoxního liberalismu k "industrialismu", teorii obsahující řadu socialistických prvků.
Jedním z nejvýznamnějších rysů Saint-Simonovy "sociální fysiologie" je její pojetí dějin. Inspirován mechanickým determinismem newtonovského světového názoru a optimismem osvícenské filosofie POKROKU, pokusil se Saint-Simon odhalit neúprosnou logiku historických změn, a to nejen v minulosti a přítomnosti, ale i v budoucnosti. Tato perspektiva ho vedla ke zdÍ!raznění vztahu mezi vědou (teoretickými vědomostmi) a prumyslem (který v jeho době znamenal veškerou produktivní činnost, nejen výrobu) jako klíčovými činiteli v procesu vytváření následných typů společnosti během lidského vývoje od primitivní do moderní doby.
Saint-Simon byl jedním z prvních myslitelů, kteří definovali typické rysy vznikající INDUSTRIÁLNÍ SPOLEČNOSTI (nebo "industriálního systému") a pokusili se ukázat, jak se taková společnost bude pravděpodobně vyvíjet po pádu feudalismu. Podle této teorie spočívá každý typ společnosti na určitém přesvědčení, a jakmile mu lidé přestanou věřit, musí nutně dojít k rozpadu společenského řá~u. Osvícenský útok na theologii tak způsobil podle Saint-Simona pád feudálního řádu. Z toho vyplývá, že jen nový myšlenkový systém - moderní "positivní" věda - se může stát základem pofeudálního industriálního řádu. Ten vznikne teprve tehdy, až budou dřívější vládnoucí třídy - pozemková šlechta a duchovenstvo, dva pilíře feudalismu - nahrazeny třídou vědců, technikl1 a tvÍ!rců (v intelektuální sféře), a podnikatelů a prumyslníků (v praktičtější sféře politiky a správy). Taková představa moderní společnosti předpokládá technokratickou vládu, a lze na ni také pohlížet jako na další variantu kapitalistického utilitarismu. Oba výklady mají své oprávnění, neboť Saint-Simon doufal v povolání odborníkl1 do odpovědných funkcí; odbormKů, kteří by se snažili hlavně o uspokojování lidských potřeb, v kapitalistickém společenském rámci, založeném na zachovávání práv týkajících se soukromého majetku. Je však třeba také vzít v úvahu další, kolektivističtějŠí tendence Saint-Simonova myšlení, kterým se dostalo nejjasnějšího vyjádření v dílech O průmyslovém systému (Du systeme industriel), Katechismus průmyslníků (Catéchisme des industriels) a Nové křest'anství (Nouveau christianisme) z let 1820-25. Tato díla kritizují individualistickou morálku LIBERALISMU za její silně legalistický a metafysický přístup k sociálním otázkám. Podle Saint-Simona je takový přístup přehnaně negativní a málo dynamický na to, aby se mohl stát základem nového, progresivního společenského řádu. Největší vadou liberalismu je jeho neschopnost zabývat se životními podmínkami většiny členů společnosti - pracující či "průmyslové, industriální" třídy - která nesmírně strádá, ačkoliv je přímo spojená s vytvářením většiny bohatství společnosti. I církev (zejména katolická) musí přijmout svůj díl odpovědnosti za tuto situaci, protože její morální vedení vůbec nepřispělo k větší rovnosti, ačkoliv původní Kristovo učení lze vykládat jako výzvu k intervenci ve prospěch chudých a utlačovaných.
Název posledního Saint-Simonova díla Nové křesťanství (1825) - je odrazem jeho morálního přesvědčení, že je třeba zavést nové náboženství, jež by bylo v podstatě křesťanské, ale bylo by vedené vynikajícími mysliteli (hlavně umělci a vědci) spíše než theology. Toto náboženství by formulovalo a rozšiřovalo víru vhodnou pro moderní společnost, společnost schopnou ovládnout vědu a průmysl a vytvořit s jejich pomocí ráj na zemi, v němž by byly uspokojeny všechny základní lidské potřeby. Produktivita se musí stát klíčovým společenským cílem a politická moc, vykonávaná zkušenými politiky, nesmí být nic jiného než aplikovaná věda o výrobě.
Saint-Simon považoval třídní konflikt za hlavní faktor společenského vývoje, avšak nevěřil, že by v moderní době musel vést k násilnému boji. Nepředvídal budoucí beztřídní společnost; domníval se, že ve všech typech společnosti musí existovat nějaké rozdělení funkcí. Například v industrialismu by byla pracující třída v jistém smyslu podřízena svým "přirozeným" vůdcům, avšak současně by byly její zájmy v souladu s celkovou koncepcí společenského blaha. Navíc řadil všechny pracující, od dělníků až po ředitele a podnikatele, do jediné třídy výrobců se společným zájmem vyloučit 'nenásilným způsobem ze společnosti všechny neproduktivní skupiny. Až toho bude dosaženo, povede přirozený soulad zájmů všech občanů ve výrobní sféře k novému pocitu společenské solidarity.
Společně s FOURIEREM a OWENEM bývá Saint-Simon tradičně považován za jednoho ze tří zakladatelů moderního SOCIALISMU. Po Saint-Simonově smrti založila skupina jeho žáků saint-simonovskou školu, která se rychle změnila na náboženskou sektu hlásající úplný kolektivismus. Jiný ze Saint-Simonových následovníků, Auguste COMTE, propracoval hlouběji teorii positivistické vědy a filosofie, včetně toho, co považoval za novou vědu - "sociologii" (viz POSITIVISMUS). KT

odkazy
Saint-Simon, C.-H. de: Oeuvres de Claude-Henri de Saint-Simon. 6 sv. Paříž: Éditions Anthropos, 1966.
literatura
Manuel, F.E.: The New World ofHenri Saint-Simon, Cambridge, Mass.: Harvard University Press, 1956.
Taylor, K.: The Politkal Ideas oJthe Utopian Sodalists'. Londýn: Cass, 1982.